Ostropestřec mariánský od minulosti až po současnost
Ostropestřec mariánský je léčivá rostlina, která je využívaná v evropské tradiční medicíně již celá staletí. Poznatky o této rostlině se postupně rozšiřovaly a jeho použití rozvíjelo a nyní patří k jedněm z nejprozkoumanějších a nejvíce využívaných léčivých rostlin ve farmacii a medicíně. S oblibou je ostropestřec mariánský přidáván do fytopreparátů pro své blahodárné účinky na jaterní činnost, při postižení jater toxiny, alkoholem, viry, při jaterní cirhóze a akutní hepatitidě.
V Evropě byl ostropestřec využíván již před naším letopočtem a zmiňován v dílech mnoha významných autorů, např. v dílech Theophrasta, který pravděpodobně jako první popisoval tuto léčivou rostlinu pod názvem "Pternix".
Řecký filosof Theophrastus popisuje ostropestřec mariánský ve svých spisech jako "Pternix".
Později v 1. století n. l. se objevily poznatky o této léčivé rostlině např. v nejznámnějším díle Dioscurida Materia medica anebo v dílech římského filozofa Plinia. V těchto dobách byl ostropestřec používán zejména při poruchách zažívání a žloutence.
O léčivých účincích se objevila zmínka také v díle Dioscurida Materia medica
Léčivé účinky ostropestřece popisuje ve svých dílech také římský filosof Plinius
Ostropestřec byl již v 16. století ceněnou léčivkou. Ve starověku byl ostropestřec mariánský používán nejen jako léčivá rostlina, ale i jako zelenina. K léčení se většinou používaly listy a kořen. Plod ostropestřce byl používán k léčbě malárie, při nepravidelné menstruaci, děložních problémech a proti horečce. Plody mohou pomáhat při natažení svalů a proti hadímu kousnutí. Povařené listy se používají jako zelenina podobná zelí. Kořeny je možné připravovat jako černý kořen, mladé úbory podobně jako artyčoky.
Bílé skvrny na listech byly ve středověku považovány za symbol mléka Panny Marie, které na listy této bylinky ukáplo při kojení Ježíška.. Proto je ostropestřec vyobrazen na mnoha obrazech s Pannou Marií.
Jak již název této léčivé rostliny napovídá, ostropestřec mariánský je spjat již od středověku s mariánským kultem. V tradičních dobových herbářích, např. v dílech Petra Meliusa z roku 1578, byl uváděn jako lék při nechutenstvích a zažívacích obtížích. V minulosti byla tato rostlina využívána také jako potravina a upravována stejně jako např. špenát a jeho plody byly praženy a zpracovávány podobně jako kávová zrna. Nezanedbatelné využití této léčivé rostliny bylo také v homeopatii německým lékařem S. Hahnemannem na počátku 19. století. Používala se Tinctura cardui mariae, která se uplatňovala též v léčbě onemocnění jater.
Německý lékařem S. Hahnemann na počátku 19. století léčil pacienty ostropestřecovou tinkturou.
V současnosti je ostropestřec mariánský pravděpodobně nejvíce známý pro své hepatoprotektivní působení. Silybin, hlavní komponenta silymarinového komplexu, je dále lékem první volby při otravách muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides). V této indikaci je však používán intravenózně a to ve velmi vysokých dávkách. Blahodárný účinek má také jeho preventivní užívání současně s farmakologickou léčbou, která může dlouhodobě nepříznivě ovlivňovat jaterní činnost.
REKLAMA
